V praxi není nic neobvyklého, když po instalaci Azure AD Connect najdete v AD pár podivných účtů, které na první pohled nedávají smysl. Tato konverzace objasnila, co je co, a proč někdy může nastat problém při přidávání těchto účtů do skupin podle interních politik.
Pokud na M365 vyrobíte sdílený resource mailbox (třeba na rezervace zasedačky, nebo auta), je nepříjemné, že ve výchozím stavu není vidět, kdo má daný prostředek rezervovaný, pokud se do kalendáře podíváte z Outlooku - je tam jen, že je Busy.
Potřeboval jsem docker-compose.yml, který buildil image z Dockerfile místo toho, aby ji hotovou odněkud stahoval, nebo abych ji nemusel buildovat předtím já ručně pomocí docker build.... To je docela šikovná věc, zejména, pokud ta image je to, co zrovna vyvíjíte. Docker Compose na to má hezkou direktivu build místo tradiční image.
Experimentuji z Arch Linuxem. Hlavní důvod je, že se zdá, že Arch je cesta, jak pochopit, relativně do detailů, jak některé věci, které před námi “velké” distribuce jako Debian, Ubuntu, či třeba Fedora tají tím, že je tak nějak udělají za nás. V následujcím postu se pokusím popsat, co je třeba udělat k rozběhnutí Linuxu na LVM s GPT diskem a EFI.
Potřeboval jsem u svého stárnoucího Dell OptiPLex 3050 změnit v BIOSu režim SATA disku z RAID na AHCI. Potřeboval jsem to proto, že primární disk je NVME, na něm jsou Windows 10, a na druhém (SATA) mám Ubuntu 20.04. Potřebuji z Linuxu vidět na Windowsí disk a gůglením jsem zjistil, že důvod, proč žádné /dev/nvme* nevidím není v tom, že by můj kernel 5.4.xx NVME nepodporoval, NVME je podporováno už od kernelu 3.3, ale v tom, že kernel nevidí NVME disk, když je v BIOSu nastavený SATA RAID mode.
Občas je třeba, aby RTC hodiny v počítači byly nastaveny na UTC, ale aby Windows ukazovaly čas dle naší časové zóny, tedy local time. Hodí se to třeba v případě, že provozujete dual boot Windows a Linux. Obecně je totiž zvykem, že Windows očekávají, že jsou hodiny v počítači nastaveny na místní čas, kdežto Linux očekává, že hodiny v počítači jsou nastaveny na UTC.
Experimentoval jsem s Clonezillou. Nainstaloval jsem čisté Windows 10 Pro na disk, kde už předtím nějaká Win10 byla. Nicméně jsem v setupu na začátku vykilloval všechny partition a do prázdného místa nainstaloval Windows znovu. Po tradičním zapatchování jsem chtěl Clonezillou udělat image celého disku. Po odbouchání next - next - next víceméně s defaultním nastavením na mě vypadla divná chyba, něco jako “this disk contains mismatched gpt and mbr” a imagování crashlo ještě dřív, než začalo.
Před chvílí jsem zjitil, že potřebuji z command lajny na linuxovém serveru upravovat tagy pro MP3 soubory. Po chvíli googlení jsem přistál u mid3v2. Hlavní důvod je, že by měl podporovat utf-8.
V minulém blogu jsem psal o mid3v2 k editování MP3 Tagů z CLI. Potřeboval jsem si rozběhnout vlastní streamování MP3, které bude mimo iTunes. Jde o to, že mám pár audioknih, které jsem koupil u Mariana Kechlibara, a které jsem potřeboval oddělit od iTunes. Důvod je poměrně jednoduchý - chci, abych měl rozposlouchanou knihu někde jinde než muziku, z toho prostého důvodu, že iTunes nemá žádné záložky, takže jakmile pustím nějakou hudbu, prd vím, kde jsem přestal poslouchat knížku :-)
Už před časem jsem narazil na to, že pokud potřebuju někde udělat reverzní proxy, která potřebuje podporu NTLM authentication, tak mám se svým NGINXem smůlu. NGINX totiž podporuje NTLM pouze v placené verzi. Nějakou dobu registruji existenci web serveru Caddy, ale zatím jsem si vždy vystačil s kombem NGINX a geniálním, krásným, a vůbec po všech stránkách velmi povedeným Nginx Proxy Managerem. Důvod, proč jsem vždycky používal NGINX (třeba namísto Apache) byl v tom, že mi styl konfigurace tak nějak šel lépe do ruky. Nějakou dobu jsem řešil Let’s Encrypt certifikáty pomocí jejich skriptů a fungovalo to docela hezky, ale Nginx Proxy Manager to ještě dost zjednodušil - prostě si zaškrtnete, že k danému webu chcete https, necháte jej HTTP traffic automaticky forwardovat na HTTPS a o víc se nemusíte starat. Běží to ve dvou kontejnerech, má to hezké klikací webové rozhraní a generujete konfiguráky pro NGINX samo. A taky to samo obnovuje certifikáty. Nádhera! Vypadá to asi takhle:
Tenhle blbník běží na Jekyllu. Pohrávám si s myšlenkou, že to vůbec nebudu stylovat nechám to takhle hnusný. Čistej defaultní html layout jako z devadesátek, tesně před tím, než lidé přišli na to, že je možný přidělat nějkaý blikátka. Pamatujete si taky na ty hnusný animovaný GIFy?